Dva měsíce jako lokálové v Playa del Carmen

Před Playou del Carmen nás spousta lidí odrazovala. „Cože, to tam chcete být tak dlouho? Pár dní stačí!“ Ale my měli plán se na chvíli usadit, pracovat, rozvíjet náš projekt, a hlavně uklízet místní pláže. A vše vyšlo na jedničku!

Převod mexických pes na koruny je jednoduchý, protože 1 peso se rovná téměř přesně 1 koruně. Pokud často zápasíte s přepočty, v Mexiku nemusíte.

Slovníček mexických jídel a nápojů najdete tu.

V Playa del Carmen jsme měli zarezervované ubytování na měsíc, prvních 5 dní jsme ale měli strávit na Couchsurfingu u jednoho kluka. Jenže díky tomu, že jsme odjezd z Méridy po poznání Javiera s jeho rodinkou posunuli, tak nám klučina oznámil, že už nás hostit nebude (přestože to bylo stále v termínu, který byl potvrzený, jen jsme vlastně zkrátili čas u něj.) No co, rozhodli jsme se, že si teda nějaké to ubytko zaplatíme. Našli jsme si tedy celkem v centru jeden pokoj na 3 dny za rozumnou pětistovku na den (rozumnou ne centrum). Díky bohu, že jen na tak dlouho. Playa del Carmen a její centrum – tedy hlavně pátá avenue (5th Avenue), je pro nás otřesná. Totální turistická atrakce, člověk si ani nepřijde, že je v Mexiku. Na této ulici jsou jen restaurace, obchody s oblečením a se suvenýry. Ani za fotku nestála. Dosaďte si libovolnou turistickou ulici u moře. Samozřejmě jsou také bary pouštějící hlasitou muziku – ježiš, připadám si teď staře, jak to kritizuju :D. K tomu věčně někdo prudí na masáž, tetování, tour, suvenýry. No nenávist. Nemluvě o tom, že všechny restaurace a bary jsou drahé a večere pro dva vás vyjde vždy minimálně na 500 pesos. My preferujeme jídlo maximálně okolo 200 pesos a na to stačí jít o ulici výš. No a u stánků se v klidu dva můžou přežrat i do 150 pesos. Pokud si koupíte celé grilované kuře, vyjde vás to okolo 100 a jsou z toho 2 jídla. Zpět k Playe.

My jsme si tedy první noc zašli na luxusnější večeři, protože jsem ten den slavila 29. narozeniny. Už jen rok a bude to začínat trojkou ááááá. Našli jsme si steakovou restauraci s masem za rozumné ceny. Celkem i s dýškem nás večeře i s drinkem vyšla na 700 pesos. Co se týče steakových restaurací, tak jsou tu samozřejmě celkem drahé, tady v 500gramos vycházel jeden steak okolo 300 pesos, lepší cenu v Playe nenajdete a když mám ty narozeniny :)))

Brána v parku Fundadores a hlavní pláž v Playa del Carmen.

Další dny jsme se tedy pohybovli spíše po centru. Playa del Carmen má několik pláží a různých přístupů k nim. Ta nejvíc v centru je u parku Los Fundadores – kde můžete vidět specifický oblouk symbolizující spojení španělské a mayské kultury. Na této pláži můžete vidět vystoupení tzv. Voladorů (Danza de los Voladores) – to jsou chlápci přivázání k provazu, jež vystoupají po vysoké tyči do výšky asi 20 metrů a pak se pomalu spouští dolů, u toho jeden z nich píská a hraje na bubínek. Tímto tancem prý přivolávají déšť. Musím říct, že skoro pokaždé, když jsme je slyšeli, fakt pršelo. Náhoda? Nemyslím si :D.

Danza de los Voladores, někde se spoustějí i z 50 metrů. Tady šlo o slabých 20.

Na pláži u parku je spousta obchodníků a také hromada lidí. Během těch 2 měsíců na Playe jsme projeli všechny její pláže, ale ty v centru jsou logicky nejnarvanější, vždy u hotelů, s lehátky a s prodejci, kteří vás neustále otravují.

No centrum by stačilo a po pár dnech jsme se konečně přesunuli trochu dál do čtvrti Nicte-Ha. Nicte-Ha je parádní místo, pokud se chcete vyhnout turistickým věcem. Všude jsou jenom místní a do centra to je na kole asi 20 minut a ke klidné pláži Punta Esmeralda jen asi 15 minut pěšky. Pro xenofoby musí být takové místo asi postrach, ale tady největší kriminalita hrozí spíš v turistickém centru. Těch příběhů, co jsme slyšeli! Všechny začínají stejně - opilý turista/opilí turisté něco...Policisté mají v oblibě nabírat problémové opilé turisty a odvést je daleko od města a prostě je nechat v u cesty. Nechtěla bych.

Naše milovaná pláž Punta Esmeralda, stále odolává turismu a zároveň přívalu odpadků na svých skrytých místech. Na poslední fotce je kondomové místečko. Mňamka.

Naše ubytování/budova byla složena z 8 apartmánů, v každém žil někdo jiný – většina z ubytovaných zde žije dlouhodobě. K měsíčnímu bydlení jsme si od Alfonsa (pronajímatel) půjčili také kola – na měsíc nás jedno kolo vyšlo asi na 500 pesos. Pro porovnání, ve Valladolidu jsme platili 100 na den! Navíc naše ubytko mělo strom s ovocem carambola, které vždycky padalo na zem.

Carambola padající nám každý den na hlavy. Chuťově to připomíná angrešt.

Náš soused Steven, cestovatel se spirituálním duchem, který tu měl ubytování asi na 6 měsíců, přijel, aby natočil pilotní díl dokumentu o sobě pro Netflix. Býval to typický americký businessman, který cestoval po světě, žil si na vysoké noze, až ho jednou po párty zmlátili kovovou tyčí a skončil na vozíčku, což mu obrátilo celý život vzhůru nohama. Velký obdiv, že i přes takovýto hendikep se nebojí dál cestovat a poznávat, i když to mnohdy nemá jednoduché – bezbariérové přístupy nejsou všude, natož v Latinské Americe. Pokud byste chtěli o jeho příběhu vědět víc, tak tady najdete jeho blog. V dalším apartmánu bydlel Danny, kanadský ajťák, který si tu se svou přítelkyní hledá nějaký dům, kde by mohli žít. V Apartmánu nahoře bydlel další kanadský ajťák a obchodník s akciemi Chahine, ze kterého se stal náš opravdu dobrý kamarád, sedli jsme si a byla s ním vždy sranda. Posledními spolubydlícími byli Luis a Yuliana z Mexika – klasický mexický pár, který jsme denně slyšeli se hlasitě hádat :D. A poslední soused byl Javier americký kadeřník, nábožensky založený, ale se zlatým srdcem. Bylo super společně sedávat po večerech na křeslech, povídat si a sdílet zážitky.

Naše partička z Nicte-Ha.

Mimochodem, hned druhý večer jsem se rozhodla všem uvařit guláš a jak to všem chutnalo. Na konci pobytu jsem uvařila ještě hovězí na žampionech. Taky šmakovalo! Chtěli mi i platit, abych jim vařila pořád, ale na to fakt nebyl čas. Vařím jen pro Jiřouna.

Hostina v El Fogónu: Nachos a quesadillas.

Jeden večer jsme jeli do místní proslulé (a přitom pořád levné) restaurace El Fogón, kde jme se setkali s dalším bláznem do uklízení, jako jsme my, s Debbie @trashfreehome, bohužel jsme se potkali a ona za 2 dny odlétala zpět do Holandska, takže společný úklid se bohužel nekonal. Pořád ale bylo super se konečně poznat osobně s někým, kdo žere uklízení jako my. Navíc žije v Playe na střídačku už několik let, tak nám dala spoustu dobrých tipů. Byl to prostě parádní večer! Už se nemůžeme dočkat, až se jednou potkáme znovu!

S další uklízečkou Debbie v El Fogónu. Rozhodně tam zajděte!

Jak už jsem zmínila, nejbližší pláží z Nicte-Ha byla Punta Esmeralda. Tu jsme si neskutečně zamilovali a chodili hlavně sem. Na Puntě můžete jít směrem doprava – kde jsou lehátka a dá je dojít až pláži 88.

Pozor! Na Punta Esmeraldě jsou cedule varující před medúzami. My do vody chodili pravidelně, ale zaplavat dál jsme se odvážili jenom dvakrát. A pokaždé byli odměněni žahnutím. Nic moc, ale v Barceloně při medúzovém období to bylo horší.

My jsme vždy chodili na levou stranu, kde to bylo nedotčené turismem. Jen palmy a písek! Tato pláž je známá proto, že sem chodí více místní, než turisti – taky se tam více krade. Na to jsme byli upozornění i od Debbie. 20 návštěv nic, ale při jednom úklidu mi stejně ukradli sandále. Nejsem si jistá, jak se to stalo, možná jsem je nechala dál od našich věcí a po přesunu za více sluncem – kam se hned po nás vkradl podivný týpek, jsem je tam možná nechala? No což. Punta Esmeralda zůstala stejně naše nejoblíbenější a taky teda bohužel nejšpinavější. Je na ní skvělé, že fakt působí netknutě. Je to skoro jako se procházet po opuštěném ostrově, po pár metrech byl vždy nějaký úkryt/strom, kde se lze schovat před sluncem – přesně tahle místa byla nejvíce zabordelená. Lidi tam prostě vždycky nechají plechovky, zbytky od jídla a nebo kondomy! Jedno místo bylo fakt nechutný, kondomů se tam válelo asi 20! Na tuhle pláž jsme chodili uklízet pravidelně a pravidelně jsme nacházeli mezi 4 – 10 kg odpadků. Celkově jsme na Punta Esmeraldě uklidili 233 kilo odpadků (15 úklidů, z toho 4 skupinové). Jednou jsme se vydali i šnorchlovat pro odpadky, když jsme viděli, jak plavou u břehu, smutné.

Jo, uklidili jsme toho fakt mrtě! Myslím, že budeme tý pláži scházet, ale snad jsme někoho motivovali natolik, aby pokračoval v naší práci.

Krom toho na Puntě Esmeraldě můžete (převážně asi odpoledne) potkat místní zvířátka coati, která si tam chodí pro jídlo. Jsou to takoví plyšáci a místní je rádi krmí.

Medvídek Coati na Punta Esmeraldě, no není k poňunání ?!

Jeden den jsme využili blízkosti Punta Esmeraldy na parádní východ slunce a s tím spojenou jógu, bájo.

Punta Esmeralda má svojí recepci, kam jsme pokaždé hlásili množství sebraných odpadků a také jsme tam nechávali naše Reshtraye :)) Na téhle pláží jsme pravidelně sbírali také mikroplasty ze kterých jsme pak vytvářeli nápisy a obrázky. :) Kdo si hraje nezlobí :)

Trocha odpadkového umění a naše kapesní popelníčky z TetraPaků aka "reshtray" v akci na pláži Punta Esmeralda.

Jeden den jsme si udělali výlet na pláž Playacar, která je úplně na opačné straně od Nicte-Ha a jedná se o čtvrť pro bohaté. Nikudy se tam nedá dostat. Na kole jsme vždycky narazili na nějakou bránu s ochrankou. Nakonec jsme na pláž pronikly skrz uličku obchůdků po levé straně hlavního mola, odkud odjíždí lodě na protější ostrov Cozumel – Ultramar). Jakmile se dostanete na pláž, tak vás čeká linie vil a vilek s bazény. Mezi některými domy lze projít i přímo do čtvrti Playacar a omrknout maličké mayské ruiny zdarma. Pracháči je tu mají prostě v parku. Nečekejte teda nic extra, je to jen pár hromad kamení :D. Celkově má Playacar hezké vstupy do moře, je to tam čisté. Akorát ta pláž není tak široká, protože jsou blízko hned ty luxusní domy.

Playacar: Moderní vilky, staré ruiny a spousta takových větších krys, kterým se říká aguti.

Jeden večer jsme se zúčastnili setkání Couchsurfing lidí v centru v karaoke baru, tak jsme jim rovnou předvedli trochu toho Káji Gotta a byla to celkově sranda, poznali jsme pár nových lidí, ale bar byl v celku drahý, takže už jsme se dalších akcí nezúčastnili.

Jedna ze skvělých aktivit v Nicte-Ha bylo venčení pejsků z místního útulku Playa Animal Rescue. Na to nás přivedl místní Couchsurfer Joe, kterého jsme poznali díky organizování úklidu, kam se přihlásil a sám říkal, že pravidelně uklízí ve své ulici v Nicte-Ha, takže jeho ulice je stále čistá! Jako jediná bohužel, ale víc takových lidí! Joe nás vzal do útulku spolu s dalšími Couchsurfery – např. Maru – která se s námi pak taky účastnila úklidů. Musím říct, že útulek vypadal velmi dobře, čistě a o pejsky se tam velmi dobře starají. Často si je adoptují lidé z Kanady, útulek se postará o všechny poplatky, odveze pejska na letiště a v Kanadě si ho pak vyzvednou noví majitelé. Při první návštěvě jsme dostali každý jednoho pejska,) a vždy se musí jít po předem dané trase, na kterou jsou pejsci zvyklí. Já nikdy neměla psa, takže pro mě bylo sbírání bobků velkou novinkou :D. Pak záleží na vás, my jsme vždy dělali 3 kolečka, každé zabralo asi 40 minut. Jak už nás tam znali, tak jsme dostávali i 2 pejsky najednou a pracovníci si vždycky dávali záležet, abychom měli pejsky, co spolu vychází. Každý pejsek měl jinou osobnost. Někteři byli klidní, jiní byli velmi plaší, jiní hraví, někteří šíleně tahali, až se dusili a byli tam i hendikepovaní pejsci bez nohy. Naprosto boží zážitek a hlavně ZADARMO! Takže pokud chcete udělat dobrý skutek, útulek Playa Animal Rescue to určitě ocení. Podobných útulků je v Playe (a vlastně po celém Mexiku více), takže stačí pogooglit a máte vystaráno. Dobrovolníky vítají téměř všude.

Bylo moc fajn strávit těch několik rán venčením pejsků.

28.11. jsme pořádali první hromadný úklid právě na Puntě Esmeraldě. Přišlo celkem 14 lidí! No úžasný! Lidi se nám povedlo sehnat z našeho ubytování a skrz událost na Couchsurfingu, přičemž teda zrovna z Couchsurfingu většina z přihlášených nepřišla, ale zase přišli lidé noví. Například Nico s Filippou. Z nich se stali naši kamarádi! Oni se zúčastnili všech našich hromadných úklidů a jednou jsme spolu šli uklízet i sami – ten den mi právě ukradli sandále a Nicovi tričko. Byli jsme od nich i pozváni na večeři – Nico dělal veganské burgery z čočky! Jirka ani nepoznal, že to není maso, jak to bylo dobré! Já jsem připravila palačinky jako dezert.

Úklid s Nicem a Filippou, poslední fotka v mých krásných fialových sandálích.

Na hromadném úklidu jsme poznali Meryl, vtipná historka. Během našich sólo úklidů jsem jednou sbírala okolo místa, kde ona seděla, a dali jsme se do řeči, tak jsem jí nabídla, že se může zúčastnit našeho hromadného úklidu. Tam přišla, a dokonce jsme se rozhodli jet společně o pár dní později na výlet na ostrov Holbox.

Výlet za bioluminiscencí na hippie ostrov Holbox

Holbox je jedno z velmi populárních míst k výletu. Je to takové hippie free spirit místo. Pokud se sem dostanete během dešťů, užijete si silnice (říkejme spíš cesty) zatopené obřími loužemi, často i úplně neprůchozí. Bahno je zkrátka všude. Vzhledem k určité izolovanosti je Holbox také celkem drahé místo. My jsme našli nejlevnější bydlení v kempu Kin Camping ve stanu (stan na platformě, s elektřinou i větrákem!) za jednu noc jsme zaplatili 444 pesos. Kin Camping je rozhodně dobře vymyšlené a roztomilé místo s hammakami, společnou kuchyní a celé místo je provoněné konopím.

Naše miniaturní ubytko v Kin Camping, slušný za skoro pětikilo na noc.

Cesta z Playa del Carmen do Chiquilá a zpět nás vyšla na 1296 (324 na jednoho, jeden směr), k tomu je potřeba si koupit loď z Chiquilá na Holbox – tam a zpět 880. (tam jsme platili 240 velkou lodí – zpět jsme jeli menší lodí jen za 200 na osobu). No celkem mazec.

Městečko samotné je ale hrozně roztomilé, spousta baráčků se slámovou střechou, má fakt takový ten hippie beach vibe. Pláže jsou známé tím, že mají všude hammaky, kde se můžete uprostřed moře houpat a opalovat se – nevím, zda bylo hodně vody, nebo blbé počasí, ale my jsme žádné nenašli :D. Holbox je fajn místo pro i rodiny s dětmi, protože je tu velmi postupný vstup do vody, můžete jít hodně daleko a stále dosáhnete, a při odlivu se na pláži vytvářejí bazénky/říčky, kde se můžete cachtat jak v brouzdálku.

Roztomilé uličky, blátivé cesty a naši parťáci na Holboxi.

V den příjezdu jsme měli celkem ošklivé počasí, slunce nebylo, ale i tak jsme si šli s Meryl sednout na pláž a pokecat. To, kvůli čemu jsme na Holbox přijeli, nás čekalo večer. Bioluminiscenční mikroorganismy, které září modře když se pohybujete vodou! Nutno upozornit, že nejlepší je to během novu, kdy nesvítí měsíc a pokud je zataženo, tak ještě lépe, potřebujete fakt tmu. Takže to vypadalo, že máme ty nejlepší podmínky. Ještě když jsme viděli fotky na internetu…no bioluminiscenci jsme tedy viděli, ale rozhodně to nebylo to, co jsme očekávali, jak promují na fotkách, ani houby :D Žádný z našich aparátů nebyl schopný ji zachytit, ať jsme dělali, co jsme dělali, ale bylo to přece jen cool. Navíc v průběhu noci byly krásně vidět hvězdy a ty už foťák vyfotit zvládl. No zážitek zajímavý, ale nemějte přehnaná očekávání. My jsme si samozřejmě neplatili žádnou tour. Na místo, kde se tenhle jev odehrává – Playa Punta Cocos, došli hezky po svých. Je to slabá půlhodinka kličkování mezi loužemi, rozhodně doporučujeme čelovku. Cestou zpět do kempu jsem se rozhodla pro jinou kratší cestu :D No... Jirka mě za to nenáviděl, protože na mapě se sice jevila kratší, ale díky obřím loužím a hlubokému bahnu to kratší fakt nebylo. V jednu chvíli jsme se zabořili až po kotníky do bahna a do toho všude miliarda komárů. Ale všechno dobrý, došli jsme na ubytko, hodili sprchu a zalehli do stanu. Při zalézání do stanu jsem viděla ještě mývala šplhat hlavou dolů po palmě, to bylo cool. Druhý den jsme se šli znovu projít centrem a užít si pláže za sluníčka. K tomu, jak máme zvykem, jsme sbírali odpadky. Celkem 3,6 kg! Pak jsme jen zašli na oběd, rozloučit se s Meryl a jejími kamarády a pak zpět na loď – bus a hurá do PDC.

Co se týče jídla, tak jsme po příjezdu zahnali hlad burgerem v Los Peleones za příjemnou cenu 225 pesos. Večeři vybírali Merylini bohatí kamarádi ze Švýcarska a USA, takže jsme skončili v totální „posh“ restauraci, kde jsme za těžce průměrnou quesadillu a salát nechali 450 pesos. To jsme si vynahradili druhý den k obědu v perfektní argentinské restauraci El Hornito Argento (nejsou na Google mapách, ale najdete je hned vedle Los Peleones), kde jsme si dali pizzu a empanadu – celkem za 300, s tím se dá žít.

Zpátky v Playa del Carmen

Co se týče dopravování po Playe del Carmen, tak všude samozřejmě jezdí předražené taxíky. My se vždycky pohybovali dodávkami tzv. colectivy. Hlavní zastávka je na rohu 30 ulice s promenádou Benito Juarez tu. Cena je 10 pesos na osobu a orientujete se tím, co má dodávka vypsané na čelním skle. Nebo se zeptáte foneticky "Kómo jegar a (místo)" (Cómo llegar a ...).

V Playa del Carmen jsme dostali doporučení, že musíme vyzkoušet chimichangu – což je vlastně smažené burrito. Abychom ušetřili, tak jsme se vydali mimo 5th Avenue a fakt si pochutnali, jenom jsme si tu restauraci nikam nezapsali, ups.

Vynikající chimichanga!

Jeden z hromadných úklidů, který jsme pořádali, jsme umístili do ulic naší čtvrti Nicte-Ha, kde jsme se 7 dobrovolníky uklidili 51,5 kg. Náš kanadský kamarád Joe pak všechny pozval k sobě domů na ovocnou svačinku. Mimochodem, Joe procestoval 99 států a právě vybírá, který bude tím jubilejním stým. Taky se těšíme, až dosáhneme tohoto milníku.

Tak a uběhl celý měsíc a nám začalo 12.12. Workaway na hostelu – stále v Playa del Carmen – jen trochu dál do vnitrozemí ve čtvrti Villamar 2. Na hostel jsme přijeli v neděli a začali pracovat od pondělí. No a co se nestalo, já v noci začala zvracet + průjem. Takže jsem nebyla schopná pracovat – takže první den odpracoval všechno Jirka. Nevím, zda to bylo z chilaquiles, protože s Jirkou jíme všechno stejně a jemu bylo dobře. Každopádně noc byla peklo, na hostelu jsme neměli klimatizaci, jen takový mini větráček + jsme byli v pokoji bez okna ven, jen do chodby. Dveře pokoje nešli zamknout a záchod během noci, kdy jsem ho často navštěvovala, přestal fungovat a napouštět se, takže jsem ještě musela vodu napouštět do odpadkového koše ze sprchy. Přidejte si k tomu, že sprchy v Mexiku mají všechny zoufalý proud jak čůrkem. Všechny mají odtok jen ze shora – nikdy nemají pohyblivouou hlavici, no a ten otřesný proud – většina děr, je vždy ucpaná vodním kamenem. Cena za lowcost cestování. No byla to šílená noc. Naštěstí měli majitelé ještě jeden pokoj, vedle, do kterého jsme se hned druhý den přesunuli. Ten šel zamknout a měl i „okénko“ zhruba 20x10cm, ale lepší než nic. Vzali jme si k tomu ještě jeden vetší větrák a bylo dobře.

Předvánoční večeře v českém stylu. Malá Naty má v ruce dinosaura, kterého jsme našli na pláži...a vidíte ty ďáblovy kudrliny? Občas to byla fakt ďáblice.

Práce na hostelu byla v pohodě. Každé ráno jsme začali jógou na terase a snídaní a zhruba v 9 jsme začínali pracovat. Tady byla práce nutná jenom 3 hodiny denně. Vždy se zametla terasa, schody, patra, a po tom se to celé vytřelo. Úklid kuchyně, jeden den jsme umývali ledničky, jindy když přišli nový hosté, jsme uklízeli pokoje. Další úkoly zahrnovaly vynášení odpadků a úklid před hostelem. V ulicích jsou všudy přítomné odpadky a protože byl hostel nejhlouběji v ulici, každé ráno tam bylo naváto čerstvými odpadky. Radost. Já jsem si většinou hrála s malou Naty, jeden den jsme dělali obrázek z mikroplastů, jindy cvičili jógu nebo si hráli s jejími hračkami. Už dřív jsme během úklidů na pláži našli gumového dinosaura, tak jsme jí ho věnovali. Byla hrozně ráda! Celé dny ho pak nepouštěla. Většinou byla v klidu, hravá, ale občas se naštvala, když všechno nešlo, jak by chtěla :D. Děti. Majitelé Octavio a Dalila jeli přes Vánoce za svou rodinou do města Puebla, takže odpadlo starání se o malou a museli jsme jen uklízet hostel. Lážo plážo. protože jsme všechno dokázali mít hotové do hodinky a zbytek dne byl volný.

Na hostelu jsme poznali také další cestovatele, Francouzku Camille, která tam byla na Workaway před námi a další 2 Francouzky, které sotva mluvili anglicky a španělština jim taky nic neříkala. No typické Francouzky. K tomu byly děsně nepříjemné. Další hosté byli mexičtí instalatéři Alonso, Alfonso a Alfredo. Ti byli moc super, často jsme si s nimi povídali Mexiku, cenách drog, a celkově. Bylo fajn mluvit pravidelně španělsky. Jednou nás i vzali na pláž – Playa 88, kam chodí místní skupinka pravidelně volejbal. Jsou tam každou středu a sobotu od 15:00. Neváhejte se přidat, oni vždycky uvítají nové hráče.

Miluju volejbal! Akorát jsem si dost možná zrovna při tomhle skoku něco udělala se zády a pobolívá to i měsíc později.

Předtím, než rodinka odjela za svými příbuznými jsme si udělali předvánoční večeři v českém stylu. Takže jsem udělala bramborový salát s kuřecím řízkem. Rodinka pak přispěla místním typickým vánočním drinkem Ponche de Frutas (ciruela pasa, tejocote = sézonní ovoce právě o Vánoce, guayaba, jablko, piloncillo, skořice a ibišek). Octavio navíc připravil dezert Flan Milanése. Recept zná už od dětství od své mamky, která je pravidelně pekla a posílala malého Octavia je prodávat na ulici. Připomíná mi to cheesecake – jen takové víc šťavnatější, je tam Philadelphia, kondenzované mléko, smetana, vajíčka – a na závěr se to polije karamelizovaným cukrem, takže to získá hnědou barvu.

Typicky mexické vánoční věci: ovocný punč a smetanový koláč s karamelem.

Tady v Mexiku můžete prodávat cokoliv. Upečete buchtu, dáte do krabice a můžete vyrazit do ulic. Takhle jsme si třeba jednou koupili moc dobrý banánový chléb. Často tu můžete vidět takové obchodníčky na tříkolkách.

20.prosince jsme měli již 10.první rande! Tohle je výročí, které pro nás znamená víc než samotný den, kdy jsme se dali oficiálně dohromady.

Přenádherná Cenote Azul má neskutečně průzračnou vodu a láká spoustu lidí. Přijeďte hned na osmou ranní!

Začali jsme výletem po cenotách. Nejdřív jsme se svezli colectivem (místní minibusy) do centra, odkud jsme došli na hlavní minibusové nádraží na rohu 45 Avenue/ 1. ulice. Odtud jezdí každých pár minut colectivos do města Tulum. Nebojte se ani dlouhé fronty. Jde to strašně rychle, jezdí doslova jedno za druhým. Pak stačí jen zahlásit, kam chcete a oni tam zastaví a platí se až při vystupování. My jsme se nechali vyhodit u Cenoty Azul. (140 pesos – tam a zpět). Přijeli jsme celkem brzo, ale i tak už zde bylo celkem dost lidí. Vstup stál 120 na osobu. Cenote Azul je celkem hezká, je to vlastně několik průzračných bazénků a připomíná oázu v džungli. Problém je, že se rychle plní. A jak přicházelo více rodin, my se rozhodli posunout o cenotu dál. Jsou tu totiž tři vedle sebe – Azul, Eden a Cristalino.

Vždy se před vstupem do cenoty musíte osprchovat, takže mazat se krémem nebo používat repelent opravdu nemá cenu, navíc tím riskujete znečištění cenoty.

My jako druhou zvolili Eden, protože není taková rodinková. Je mnohem hlubší, akorát vstup 200 pesos je vlastně nejdražší, co jsme za jakoukoli cenotu v Mexiku zaplatili. V recenzích jsme četli něco o arogantním a nepříjemném místním průvodci a hned u vstupu nám bylo jasné, o kom ty recenze mluví. Každému, kdo přišel, dával zdlouhavou přednášku, jak se v cenotě chovat. Na jednu stranu ho chápu, lidi jsou debilní a nedokážou respektovat pravidla, i když jsou všude napsaná. Tahle cenota je vhodná také pro potápěče, kteří tu mají speciální vstup do vody, kam je ostatním zakázáno chodit. Jsou tam obří cedule. No a samozřejmě, během naší přednášky tam nějaký chlápek vlezl, tak měl průvodce hned důvod někomu ukázkově vynadat. Lidi jsou prostě pitomí. Tahle cenota byla super, už jen proto, že tu jsou celkem vysoké skoky do vody.

Večer jsme šli znovu do naší steakové restaurace 500gramos, kde jsme byli překvapení, že ceny už nejsou tak příznivé. Nicméně nám majitel vysvětlil změnu v cenách zavřením jejich místní masny a musí tak objednávat z jiné a dražší. Pořád se však jedná o nejvýhodnější ceny v Playe. Když jsme zmínili, že máme výročí, tak nám dal dezerty zdarma, to vždycky potěší.

Den jsme ukončili klasicky kinem, to je základní kámen téhle tradice. Zašli jsme na Spiderman – No Way Home. V našem původním plánu bylo také ještě na kolech dojet k moři – každé rande zakončujeme u nějaké vody. Jenže jsme byli už totálně vyšťavení a vody jsme si užili v cenotách. A dobře jsme udělali, protože přišla bouřka a pršelo jako blázen. Místo zmoknutí na pláži jsme ukončili rande jointíčkem na terase našeho hostelu.

Náš nejlepší kámoš z Nicte Ha!

Vánoční den jsme strávili na pláži úklidem s našim kamarádem z minulého ubytování Chahinem a večer jsme strávili s dalším českým párem, který do Playi přijel za potápěním. Takže znova řízky a salát!

Pravá vánoční večeře s řízky a bramborovým salátem.

Po Playe del Carmen jsme se chtěli přesunout do Tulumu a procestovat jeho okolí, zajet na mayské ruiny do Coby, ale nakonec z toho nic nebylo. Coba byla částečně uzavřená kvůli rekonstrukcím a Tulum předražený. Navíc nás od něj všichni odrazovali. Pravda, to dělali lidi i s Playou del Carmen, ale tady jsme to je poslechli.

Místo ruin jsme v Tulumu radši zašli na pláž Santa Fe. Za námi je pak kopeček, odkud je krásný výhled a kde jsme posbírali spoustu odpadků.

Nakonec jsme do Tulumu vyrazili jen na jednodenní výlet. Nechali jsme se colectivem vyhodit u ruin a šli jsme asi 10 minut ke vstupu. Tam jsme byli nemile překvapeni. Miliarda lidí! První chyba byla jet sem v neděli, kdy mají Mexičané vstup na památky zdarma. Takže tu bylo nejen hodně turistů, ale také plno místních. Takže během asi 40minutového čekání v nekonečné frontě jsme se těsně před koupením lístků rozhodli, že dovnitř nepůjdeme, protože by to bylo narvané lidmi, a to my nenávidíme. Takže jsme se na to vykašlali a šli jsme se podívat na pláž Santa Fe. Je tam možnost vylézt pár schodů/kamenů nahoru na menší výhled. Kde jsme si všimli spousty odpadků. Naštěstí nevýletíme bez rukavic a tašek, takže jsme to tam rovnou poklidili a sebrali 9,1 kg odpadků. Během úklidu jsme se dali do řeči s fotografem Argenem a s environmentalistou Giovannym – ředitelem neziskové organizace, snaží se vzdělávat děti ve školách a říkal, že se sním můžeme spojit a pomůžou nám sehnat více místních lidí na naše případné úklidy. Sám se k nám přidal na poslední novoroční úklid na pláži Punta Esmeralda. Z ruin jsme se ještě colectivem svezli do centra. Tam jsme si zašli na tacos se sýrem do restaurace La Gordura de Tulum – luxusní záležitost, měli tam přílohy na „švédském stole“ takže jsme si mohli dát vše, co jsme chtěli. V Tulumu jsme toho prošli vlastně celkem maličko, protože nám to přišlo stejné jako v centru Playi a bylo vedro, takže jsme se rozhodli jet domů. Nelitujeme.

Luxusní sýrové tacos v Gordura de Tulum vřele doporučujeme!

Tulum je místo pro bohaté influencery a aspirující DJe. Je to prostě párty město, kam se jezdí za objevením svého spirituálního já skrz sexy posty na Instagram. Drahé jídlo, drahé hotely... takže fakt nic pro nás – navíc Tulum jako takový ani není u moře!

Poslední výlet, který jsme colectivem podnikly z Playa del Carmen, nás zavedl do Akumalu (40 pesos jedna jízda). Akumal leží na cestě mezi Tulumem a Playou. Je známý pro možnost pozorování želviček, rejnoků a šnorchlování. Bohužel jde také o brutálně komercionalizované místo. Na pláž se bez zaplacení vstupu nedostanete. Vždycky tam překáží hotel nebo nějaká restaurace a bez pásky na ruce jste bez šance. Předem lehce znechucení jsme tedy zaplatili vstup 120 pesos za osobu a k tomu, pokud ještě chcete vidět ty želvičky si musíte zaplatit tour za dalších 400 pesos, což zahrnuje skříňku na věci.

Ve finále jsme byli zklamaní. Průvodce nás posouval po mrtvém mořském dně a zhruba za 30 minul byl konec! Tak jasně, aby mohl vzít další lidi za 400 na prohlídku. Viděli jsme 2x želvu – myslím, že to byla ta samá – jednou směrem do moře a pak zpět. Aspoň byl top zážitek vidět ji vyplout na hladinu za nadechnutím. Ale vlastně mi jí bylo líto. K tomu jsme zahlédli jednoho rejnoka a tím to haslo. Strašně krátké a o ničem za 400 pesos! A to si můžete zaplatit i loď za 700 pesos, která vás ale vezme na stejná místa, kam za 400 pesos doplavete. Typická turistická past.

Po tomhle parádním zážitku jsme popošli kousek dál do šnorchlovací oblasti, kde se nemusí platit a bylo to mnohem hezčí. Sice žádná želva ani rejnok, ale za to celá plejáda rybiček různých barev a korálů. Během šnorchlování jsme narazili na několik odpadků – hlavně jeden polystyrenový kelímek okolo kterého plavaly rybky a okusovaly ho, protože si myslely, že je to jídlo :(((. Když jsem jim ten kelímek sbírala, tak mě jedna ryba klovla! To se stalo i ke konci, kdy mě rafla do prstu na noze, svině. Cestou směrem ke skříňkám jsme posbírali další odpadky – celkem dva plné kelímky odpadků. Smutné. Cestou zpět na colectivo jsem poprvé v životě viděla strom bavlnovník! :-O Fakt hustá ta vatička :D.

Pak už nám skončilo dvou a půl týdenní dobrovolničení a vrátili jsme se na pár dní do Nicte-Ha k Alfonsovi. Ještě mi ale utkvěla v hlavě jedna historka z hostelu. Octavio vyprávěl, že když byli za rodinou, tak měli náročný moment s malou. Octavio s Dalilou se snaží nežít konzumní život a to včetně Vánoc. Jenom malé dávají jeden dárek a zbytek raději investují do společně stráveného času. Jenže jejich příbuzní to tak nevidí. Malá Naty byla prý velmi smutná, když viděla, že její sestřenka dostala spoustu dárků a ona jen jeden. Méně je více, lidi! Míň věcí, víc zážitků!

Silvestra jsme oslavili s Chahinem na pláži na Couchsurfingové akci, měli jsme rum a ten Jirku doslova zničil. My vůbec nepijeme, jakože fakt vůbec. No a v jeden moment Jirka vypil velkou část sám, protože najednou byla flaška skoro prázdná :D. A pak nedokázal ani chodit :D a měl potřebu ničit. Hrozný ty opilý a agresivní lidi :D Druhý den bylo naštěstí volno a mohli jsme tu kocovinu vstřebat, protože další den byl ve znamení prvního úklidu v roce 2022! Tento úklid jsme opublikovali jak na Couchsurfingu, tak na Facebooku ve skupině Expats in Playa Del Carmen, a díky tomu jsme měli znovu velmi hojnou účast! Celkem 15 dobrovolníků a co bylo nejlepší, místní havajská restaurace Hawaian Kitchen doručila všem dobrovolníkům jídlo zdarma! Její majitel si právě všiml naší akce na Facebooku a rozhodl se jí takhle podpořit. Neskutečný! Sám bohužel nemohl dorazit, ale alespoň ve zprávách zmínil, že je zvyklí z Havaje uklízet pláž a oceňuje každého, kdo se snaží chránit naši planetu. V havajštině: E MALAMA I KA AINA. Celkem uklizeno 67,6 kg odpadků! Paráda!

Tím jsme zakončili naše téměř 2 měsíce žití v Playa del Carmen a další zastávkou nám byl ostrov vlastně hned naproti – Cozumel.

Na závěr ještě nesmí chybět celkový rozpočet: