.png)
Pro anglicky mluvící máme YouTube kanál, pro zbytek je tu náš blog aka náš deníček! Najdete tu popis našeho cestování s detaily, které vám usnadní plánování vaší vlastní cesty do Mexika. Začínáme cestou do Cancúnu!
Letiště v Madridu a problém s jednosměrnou letenkou
Naše dobrodružství začalo spaním na Madridském letišti. Přiletěli jsme z Prahy ve 23:00 a let do Cancúnu nás čekal až další den v 15:00. Za hotel či Airbnb se nám platit nechtělo, jsme prostě low-cost cestovatelé a všechno blízko je předražené a dávat 50€ za jednu noc je na náš styl zkrátka moc. Takže bylo rozhodnuto, pokusíme se spát na letišti. Nebylo to pro nás poprvé, už jsme takhle vypunkovali New York a Londýn. Na netu jsme našli nějaké typy, kde a jak se dá spát, ale v Covidové době, kdy jsou části letišť uzavřené se to zdálo horší. Nakonec jsme přeci jen po desítkách minut procházení našli jedno super klidné místečko na Terminále 2 u nápisu MAHOUDRID, kde nesvítilo ani tolik světel. Řekla bych, že to byl krásný 4hodinový přerušovaný spánek, sice na tvrdé zemi, ale jak jsem psala, jsme na to celkem zvyklí. Věci jsme měli pod hlavami, vše zamknuté zámečky, protože paranoia z okradení je u nás velká. Vše dobře dopadlo!
Naše spací místečko na Terminále 2 madridského letiště.
Pak jsme se museli přesunout na terminál 4S, ze kterého létá mnoho letů do střední a jižní Ameriky a byl celkem zážitek vidět na odletové tabuli všechna ta exotická místa! Fronta na odbavení kufrů byla dlouhatánská, ale bylo parádní být zase obklopeni španělštinou. U odbavení nám v pohodě zvážili kufry, ale v tom to přišlo. Pán za přepážkou se nás začal ptát, kdy se vracíme, protože jsme měli jen jednosměrnou letenku a aby se státy ujistili, že jim tam nechcete náhodou zůstat, tak vyžadují zpáteční letenku nebo jakoukoli odletovou letenku mimo jejich území. Na to jsme však byli připravení! Dá se to vyřešit koupí nějaké levné letenky a pak na ní jednoduše nenastoupit nebo si u nějaké společnosti rezervovat letenku, zadat placení bankovním převodem a pak ji jednoduše nezaplatit. Pořád vám na email přijdou data s rezervací. My to vyřešili u Pelikána po radě z Travel Bible, ale je v tom trochu riziko. Bohužel se neuznávají autobusové jízdenky do jiného státu, což je však přesně náš cíl – přejet autobusem hranice z Mexika do Belize. Naše letenka z Mexika do Kostariky jen nebyla zaplacená. Toto potvrzení jsme pánovi předali a čekali. Stále něco ťukal do počítače a koukal zmateně. A sakra, je to v p*deli. Nikam neodletíme. Jirka na místě hned zkoušel rezervovat novou letenku, kdyby náhodou. Pán přitvrdil a zavolal si ještě kolegyni na pomoc. No a v tu chvilku by se nás krve nedořezalo... to nám ten trip hodně rychle skončil. Nevím, zda nás zachránilo to, že rezervace byla v češtině a ničemu nerozuměl, ale nakonec nám dal palubní vstupenky a bylo to! Uffff... to jsme se teda zapotili, já už začala přemýšlet, zda to nebude problém i v Mexiku, aby nás pak neposlali pryč. Na stránkách ministerstva zahraničí totiž straší, že v Mexiku v poslední době cestovatele vrací domů – seberou u toho telefony, které vrátí až při nástupu do letadla zpět.
Cesta letadlem
Letadlo bylo jedno z nejmenších, co jsme na dlouhé lety zažily – jen 3 řady po 3 sedačkách. Přesto, že jsem pána na přepážce prosila, ať sedíme spolu, nevyšlo to. Každý jsme seděli jinde – tedy přes uličku, což nám znemožnilo koukání na stažené filmy a seriály, které jsme měli připravené dopředu. Bylo mi to líto, ale co. Let byl celkem otřesný Španěl přede mnou se neustále vrtěl a hýbal stolečkem a 3 mladí a uřvaní Britové sedící za mnou taky cestu moc nevylepšili. Spánek se tedy moc nekonal. Navíc se mi udělalo zle. Přijde mi, že to začíná být mojí tradicí při dlouhých letech. Aspoň, že se nekonala žádná turbulence, takže v pořádku. Co musím ale říct je, že letušky vůbec nechodili letadlem a byli dost nepříjemné. To byla naše první taková zkušenost. Rozhodně tedy Evelop Airlines nedoporučuji. Těsně před přistáním jsme vyplňovali příletové formuláře, které se odevzdávají na celnici, stejně jako když třeba letíte do Egypta. Po přistání se stalo to, co opravdu nemám ráda a myslela jsem, že dělají jenom Češi. HLASITÉ TLESKÁNÍ! Za takový aplaus by se nemusel stydět ani Justin Bieber. Nechápala jsem, jak velkolepý potlesk to byl. Samozřejmě letušky hlásily, nevstávejte, dokud nedám povel, ale né, lidi jsou prostě vždy nadržení hned jít pro ten kufr a utíkat ven...
A je to tu! Jsme v Mexiku! Na celnici jsme odevzdali příletový formulář a pak jsme museli odpovědět na pár otázek. Pán se nás ptal, do kdy tu jsme. My že do ledna. A je to tu zase... průser. „Do ledna? Co tu budete dělat?“ „Tak cestovat, budeme v Cancúnu, ve Valladolidu, v Méridě (další plán jsme neměli), naštěstí mu to stačilo. I jsem mu říkala o našem projektu s uklízením odpadků, ale vůbec ho to nezajímalo. Ts... Pak se zeptal, kde bereme peníze, tak jsem vysvětlila, že budu dál pracovat online a také jsme předložili vytištěné bankovní výpisy na potvrzení dostatku finančních prostředků. Vše ok, pán dal razítka a bylo to! Vízum na 180 dní! Jdeme pro kufry a šup na autobus. Akorát nás ještě cestou zastavili a museli jsme odevzdat všechno jídlo z letadla.
Z letiště do centra Cancúnu
Po vylezení z překlimatizovaného letiště ven to byla facka jako blázen! Horko a vlhko. K tomu se na nás sesypali taxikáři, kteří nabízejí „výhodné“ cesty do města. Ani prd! Na to jim fakt nenaletíme. Z letiště jede do Cancúnu super autobus ADO! Jízdenka vyšla jen na 98$*, taxikáři nabízeli jízdu za 500$! Nebyli jsme si jistí, v jakou hodinu můžeme autobus stihnout, tak jsme žádný nekupovali předem. Ovšem rozměněné peníze na mexická pesa jsme také neměli a všichni ví, že kurzy na letišti jsou brutálně nevýhodné. Takže jsme při čekání na kufr jízdenky nakonec koupili online z letištní wifi. Jenomže byla dostupná cesta s odjezdem za hodinu. Říkáme si, to bude dobrý, to nás pustí kdyžtak do dřívějšího. Tak ne. ADO řidiči skenují QR kódy a hned nám řekl, tohle není náš bus. Takže čekačka v dlouhých kalhotech dalších 30 minut. Proto doporučujeme, abyste byli připravení a koupili si lístek přímo na místě – je tu mini stánek, kde je můžete pořídit. Skoro prázdným autobusem jsme hladoví dojeli asi po celkových 32 hodinách cesty na Airbnb ubytování – vyšťavení jsme se rozhodli nejít ani na jídlo. Díky bohu jsme utajili mini houstičku a tavený sýr z letadla, takže to byla véča a pak jsme na 12 hodin totálně odpadli.
Pokud máte na cestách trable s přepočítáváním místních měn na koruny, tak v Mexiko to problém není. 1 mexické peso se rovná 1 české koruně! A abyste se neztráceli ve všech těch mexických dobrůtkách, připravili jsme pro vás slovníček.
* pro mexická pesa používáme znak $ jako má americký dolar, protože to tady v Mexiku dělají stejně
První den v Cancúnu!
Časový posun byl docela znát, přeci jen v Čechách je o 7 hodin více, ale dalo se to. Jako první věc jsme si vyměnili americké dolary, abychom mohli nakupovat. Kurz byl solidních 19,10 za dolar. Nebyl úplně ideální, ale pro začátek dobrý. Hned poté jsme vyšli na takový brunch do blízkého trhu – Mercado 23, kde jsme si užili první mexické dobroty!
Musím říct, v Mexiku je teda nesnesitelné horko a pocení je u nás 24/7. Jsem fakt ráda, že oba dva jsme děsný potničky, aspoň nejsem jako prasátko jediná! #keepitreal
Na trhu jsme měli 0,5l pomerančového džusu – 40$ a mrkvovo-pomerančový džus za 45$. K tomu salbutes 35$ (typická smažená nadýchaná kulatá tortilka), quesadillu 40$ (složená tortilla zapečená se sýrem) a empanadas 35$ (pšeničná kapsa plněná masem). Nejlepší první zážitek – přesně proto jsme taky jeli do Mexika! To jídlo! K tomu jsme dostali pikantní salsu verde (omáčka z pálivých papriček), která každému jídlu dodá ten správný říz!
Potom jsme si šli hned zařídit místní SIM – od společnosti Telcel (má nejlepší pokrytí). Vybrali jsme si 30tidenní 3GB + 1GB se sociálními sítěmi zdarma – konkrétně to zahrnuje Twitter, Facebook a WhatsApp bez limitu. To vše za 350$ za jednu SIM, tudíž výrazně levnější balíček než v ČR. Takže pecka, můžeme volat s rodinami a přáteli a nic to z dat nesežere. Až potom v krámku Oxxo jsme zjistili, že i tam si lze koupit SIM, která má zdarma i Instagram – záleží na balíčkách. No co, už bylo pozdě, ale 4GB jsou pořád v pohodě, na ubytování jsme stejně měli wifi.
Byl to celkově náročný den, protože s námi pořád cvičil časový posun a taky místní vedro. Večer jsme se šli krátce projít do centra k barevnému nápisu CANCÚN (v každém městě tu nějaký najdete). Procházeli jsme se takovou promenádou plnou restaurací, kde nás všichni přemlouvali, ať jdeme právě k nim. Nakonec jsme si vybrali restauraci El Poblano – 2x pivo Sol za 75$, Limonadu 45$ (voda s limetkou) fajitas za 155$ (směs proužků masa, koleček cibule, papriky nakrájené na nudličky a speciálního fajita koření), a quesadillu za 145$. Všechno geniální, ale v místní stánečkách se dá najíst levněji.
Lahodné fajitas a quesadilly v restauraci El Poblano na cancúnské promenádě.
Ještě podotknu, že jsme příležitostní kuřáci a v Mexiku neplatí pravidla EU a není tu zákaz cigaret s mentolovými a borůvkovými kapslemi. Navíc jsou tu tak levné, že jsme jim za 61$ zkrátka nemohli odolat.
Výlet na pláž do Zona Hotelera
Další den jsme se konečně trochu přizpůsobení na místní čas vydali na pláž. Ráno bylo trochu krušnější, protože jsme nemohli vybrat z bankomatu. BBVA nám ukázala poplatek asi 174$, což je šíleně moc, a nakonec jsme použili bankomat Citybanamex jen s 30$ poplatkem. Chyba byla, že Jirka neměl zapnuté u Revolutu výběry z bankomatu, takže všechno dobře dopadlo.
Revolut je britská tzv. neobanka, která nabízí velmi výhodné kurzy a volí ji spousta cestovatelů! Základní kartu lze navíc získat zcela zdarma. Aplikace se dá stáhnout na Google Play.
Hladoví jsme si ještě dali snídani vaječnou omeletu 60$ a burrito 70$ (tortilla, na kterou se umístí náplň a zaroluje do podoby válce, jehož konce jsou (na rozdíl od obyčejného wrapu) založeny, aby se uvnitř drželo teplo a kousky náplně nevypadávaly).
Z centra Cancúnu do Zona Hotelera jezdí autobusy R1 nebo R2 – jeden lístek za 12$. Musím říct, že nás Zona Hotelera vůbec nenadchla. Připomnělo nám to spíš hotely obsypané Miami. Abychom se vyhnuli davům, a hlavně rodinám s dětmi, dojeli jsme na nejzazší pláž Playa Delfines – tam jsou zdarma slaměné slunečníky, pod kterými se díkybohu dalo existovat, jinak bychom se na tom slunci upekli. Lidu zde bylo málo a ta voda... křišťálově modrá! V dálce se stále měnila v jiný odstín modré – snad ani Photoshop by to nedokázal tak nabarvit. No nádhera.
Konečně na pláži - Zona Hotelera, Playa Delfines.
Bohužel jsme si s sebou nevzali žádnou svačinu a nikde nebylo možné nic koupit. Žádný stánek ani prodejci (jen s alkoholem) a hotely. Takže jsme se po asi 2-3 hodinách zase hladoví vrátili do města zpět a zašli si do krásného místního barevného trhu – Parque de las Palapas. Tady jsme poprvé použili naše cestovní skládací talíře, abychom snížili používání jednorázových plastů. Dali jsme si 4x tacos (malinká tortilla naplněná masem) s carnitas (trhané hovězí) a cochinita pibil (trhané vepřové naložené v pomerančové šťávě, habanero, soli a pepři) – celkem za 150$. Geniální jídlo!
Parque de las Palapas se spoustou stánků s levným a lahodným jídlem, funguje i v noci!
Večer jsme se připojili ke couchsurfingovému srazu v Hunter baru – pořadatel nakonec nemohl dorazit, ale seznámili jsme se zde s Yasnou z Chile – se kterou jsme se potkali ještě na Isla Mujeres a s Němkou Anou, se kterou jsme nakonec strávili několik dní na naší další zastávce ve Valladolidu. To je další důvod, proč milujeme cestování – poznávání nových lidí s podobně nastavenými prioritami a Ana byla úžasná! Zde jsem si dala burrito – tahle varianta burrita byla ale zklamáním, protože nechutnala vůbec mexicky, spíš to bylo takové lečo. Hunter bar je součástí pěkného hostelu a je zde i malý bazének s několika hammakami, takže kdo hledá fajn hostel, určitě tady neprohloupí.
Lodí na Isla Mujeres
Další výlet, který jsme podnikli, byl na malý ostrov kousek od Cancúnu – Isla Mujeres. Ten je typický tím, že se na něm jezdí v malých golfových vozících! Z centra jsme jeli místním autobusem R6 do Puerto Juaréz a odtud lodí. Za lodní jízdenky od společnosti Ultramar jsme celkem zaplatili 80€ (zdá se to hodně, ale jiná společnost tu nejezdí, loď je luxusní a součástí Island Hopper balíčku je i zpáteční jízdenka mezi městem Playa del Carmen a ostrovem Cozumel, vyplatí se to víc, než samostatné jízdenky). Cestou tam pršelo jako blázen, ale než jsme dojeli, bylo po dešti.
Na půjčení vozíků v našem případě nedošlo, protože ta cena opět nesedí s naším lowcost stylem. Půjčení v době 9:00-17:00 stojí 850$, na 24 hodin pak asi 1300$. Celý ostrov má na délku asi 8 km od severu na jih (1h45min pěšky), tak jako lowcost cestovatelé jsme se rozhodli projít celý ostrov pěšky, to se zvládne. Ale v tom vedru? Trochu jsme se přecenili a v půlce už se to zdálo jako bláznivý nápad. Cestou jsme si dali vynikající nachos za 330$ (rozkrájené kousky tortilly posypané čedarem, fazolemi, guacamole a jalapeňos papričkami) v restauraci Caribean Brisas – nutno říct, že Isla Mujeres je celkem drahý ostrov.
Krásná Playa Norte na Isla Mujeres a mraky věštící liják.
Dočerpali jsme sílu a šli dál. Totálně propocení jsme došli na krásný jih ostrova, chvilku poseděli a obdivovali pobřeží a pak si za 20$ na osobu chytili autobus zpátky na sever. Pěšky bychom to určitě znovu nezvládli a hlavně, totálně bychom zmokli, protože ihned po výstupu z autobusu začalo brutálně pršet. Díky tomu jsme se znovu nepotkali s Yasnou, která kvůli počasí raději zůstala na hostelu. Při schovávání v dešti jsme si dali enchilada de mola (zavinutá kukuřičná tortilla s plnkou, zdobená a pokryta feferonovou omáčkou) v Bar Viňales (260$) – to nás teda moc nenadchlo. Ten hnědý sósek byl zvláštně sladký, ale to vždycky vylepší pikantní salsy. Potom jsme zamířili lodí zpět na pevninu a busem R6 zase zpět do centra Cancúnu. Cestou jsme si všimli malého stánečku s jídlem u baru Metro Soul, a tak jsme si zase došli pro naše skládací talířky a byla to boží volba! Nejlepší jídlo doposud! 2x burritos a 6x tacos celkem jen za 180$ - nejvíc cena, mega žrádlo a tak přežraní jsme byli!
Co se týká zpropitného, tak držíme standardních českých 10%. V dražších restauracích ho většinou připočítají automaticky k ceně. My do takových restauracích nechodíme, jen sdílíme, co jsme slyšeli.
Celkově byla návštěva Isla Mujeres docela průměrným zážitkem. Severní pláž je nádherná, jižní cíp také, ale jak jsme ostrovem prošli pěšky a viděli i ty stinné stránky, není zase tolik o co stát, ale ani tak bychom neměnili. I takové zážitky jsou potřeba, aby pak člověk ocenil ty lepší!
Ještě dobroty z Isla Mujeres - enchilada de mola (vlevo) a nachos (vpravo).
Poslední chvilky v Cancúnu!
Jak je naším zvykem při cestování, vyrazili jsme před odjezdem posbírat odpadky v okolí našeho ubytování. Bohužel se odpadky povalují úplně všude, takže to byla celkem těžká volba. Nakonec jsme se rozhodli poklidit na dětském hřišti hned vedle našeho Airbnb ubytování. Tam jsme nasbírali 3,4 kilo odpadků a vznikl trochu problém, kam s tím. V Cancúnu totiž nemají popelnice! Lidi jednoduše umístí pytel s odpadky ven před dům, kde je popeláři naberou. Takže jsme to udělali po dohodě s naší hostitelkou stejně.
Odpadky sesbírané na dětském hřišti hned vedle našeho Airbnb - samé plasty a i pár plenek!
Před odjezdem jsme znovu vyrazili na jídlo na trh Mercado 23 – konkrétně do Antojitos Mexicanos – doporučuji! Mají super chipotle (mleté uzené jalapeňo) omáčku a salsu verde. Měli jsme 2x panuchos – něco jako salbutes jen plněné fazolemi a také smažené a 3x flautas – zatočené tortilky do křupava usmažené a plněné masem a jeden litr tradiční místní limonády! Perfektní zakončení v Cancúnu! Pak už nás jen čekala cesta na autobusové nádraží ADO bus a vyrazili jsme do Valladolidu – 2 jízdenky za 464$! Mimochodem doporučujeme první třídu ADO – má úložný prostor na kufry, a hlavně nejpohodlnější a prostorné sedačky i s opěrátky jako v letadle – kéž by si některé letecké společnosti vzali příklad! I Regiojet a Flixbus se můžou jít zahrabat!
Poslední cancúnské pokrmy - salbutes (vpředu) a flautas (vzadu).
Cancún byl skvělým startem do našeho nového života a 4 dny jsou tak akorát, aby se člověk trochu vzpamatoval z časového posunu a vysokých teplot. Spousta cestovatelů se z něj snaží zmizet co nejdříve, ale zase tu najdete skvělé a rozlehlé trhy s nekonečným množstvím místních pochutin. Cancún určitě stojí za návštěvu!
Příště se můžete těšit na povídání z Valladolidu a návštěv mayských ruin a jeskynních jezírek, kterým tu říkají cenoty!
CELKOVÝ ROZPOČET na 4 dny v Cancúnu:
Ubytování: 1400,-
Autobusy: 310,-
Island Hopper lodní lístek: 2040,-
(zpáteční Cancún-Isla Mujeres a do budoucna Playa del Carmen-Cozumel – platí 6 měsíců od zakoupení)
2x SIM Telcel na 30 dní: 700,-
Jídlo: 2700,-
Celkem: 7150 Kč
تعليقات